Plastika svým tvarem odkazuje na základní kámen civilizace a představuje kvádr jako primární stavební jednotku, která určovala podobu lidských sídlišť i v dobách vzniku prvních osad Nového Boru. Jednoduchý geometrický prvek symbolizuje rozmach průmyslu a expanzi člověka do krajiny, a to jak ve vztahu k dávné historii tak k novodobým dějinám, které reprezentují například budovy největších skláren ve městě. Dokonalý krystalický tvar definovaný jednoduchými přírodními zákony odkazuje svojí čistotou také k materiálu, který nás inspiroval od nepaměti – tedy sklu.
Kovové lešenářské trubky seskupené v industriálních vztazích svým kontextem mohou evokovat sklářské píšťaly a zároveň představují nosnou konstrukci, která je oporou kulturnímu dědictví. Barevnost plastiky (modrá a zelená) respektuje historický kontext s podobou sklářských výrobků, které byly po dlouhá léta pro sklářské hutě typické.
Bariéru z tabulového skla lze vnímat jako paralelu k období globální krize sklářského průmyslu, přestože působí odolně a neproniknutelně, je skrze ni vidět a generuje v nás pocit naděje.
Podstatným aspektem památníku jsou jeho optické kvality, hra světla a stínu, který vrhá do svého okolí a nesčetné množství průhledů do veřejného prostoru, vybízející kolemjdoucí děti ke hře a dospělé k zamyšlení. Výsledkem je výrazný a nepřehlédnutelný objekt v jehož srdci lze nalézt intimní prostor a odkaz k vlastním kořenům. Křehká, ale pevně ukotvená jednoduchost, které nelze nic vytknout a která mění lidské obavy na jistoty.
